Národní park Olympic - divoká, nespoutaná příroda

Park Olympic se rozkládá na ploše 373,3 ha v severoamerickém státě Washington, na poloostrově Olympic Peninsula. Lze ho rozdělit do tří základních částí – Olympské hory, dešťové lesy mírného pásma a Pacifické pobřeží.

Historie

V roce 1976 byl park vyhlášen za Mezinárodní biosférickou rezervaci, od roku 1981 byl zařazen mezi oblasti světového dědictví UNESCO.  Devadesát pět procent parku je divočina.

Najdete zde pláže Tichého oceánu, údolí dešťových lesů, štíty pokryté ledovci a rozmanité rostliny a živočichy. Silnice vás zavedou až k okrajům parku, ale srdcem ONP je divočina – pradávné útočiště pro člověka, stejně jako pro divokou zvěř.

Pohoří Olympic Mountains =  nejprve vznikla směs čedičů a sedimentární horniny, které se postupně vrstvily před cca 18 až 57 milióny let mimo pobřeží, poté byla vytvořená masa vyzdvižena horotvorným procesem, poté zohýbána a zlámána a postupně erodovala do zbrázděných štítů tak, jak je vidíme dnes. Úbočí a hřbety pohoří jsou pokryty masivními, letitými ledovci, které uzpůsobily ledovcová údolí do tvarů velkého písmene U.

Oblast byla osídlena původními Američany, indiány (Native Americans), kteří poloostrov využívali hlavně k lovu zvěře a rybolovu. 

V pohoří Olympic je identifikováno velké množství kulturních míst a bylo zde nalezeno mnoho důležitých artefaktů. Když se začali objevovat první osadníci, byla právě na vrcholu v oblasti pacifického severozápadu těžební činnost, obzvláště těžba stavebního dřeva, která započala velmi intenzivně koncem 19. a začátkem 20. století.

Ve dvacátých letech 20. století se přeci jen začaly objevovat první náznaky protestů proti dřevařům, když lidé poprvé spatřili vymýcené pláně na úbočích hor

V roce 1909 prohlásil prezident Theodore Roosevelt území za národní památku (chráněnou přírodní oblast), prioritně za účelem ochrany podhorských území a letního území stád původních jelenů wapiti. Až v roce 1938 vyhlásil prezident Franklin D. Roosevelt oblast národním parkem (Olympic National Park). I přesto na území parku pokračovala ilegální těžba dřeva a politické boje o tuto cennou surovinu hýbají místní veřejnou scénou prakticky dodnes.

Poloostrov Olympic Peninsula a Olympic National Park nabízí ohromující různorodost flóry – od masívních jehličnanů, vysokých jako dvacetipatrový dům, po shluky růžových skalniček. Na poloostrově roste přes 1 400 různých druhů cévnatých rostlin, k tomu stovky druhů mechů, játrovek a růžkatců.

Kromě endemických druhů  – jako svišti olympští, žlutí čipmankové a bystřinový mlok, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě, je zdejší park přirozeným životním prostorem pro mnoho druhů zvěře, které jsou původní pouze na severozápadním pacifickém pobřeží – např. jeleni wapiti.

Nedaleko pobřeží lze pozorovat velryby, delfíny, lachtany, lvouny a mořské vydry. Na pevnině žijí např. mývalové, bobři a norci. Ostatní – vysoká zvěř, losi, pumy a medvědi – se pohybují mezi údolími a horskými loukami. Vodní toky v parku jsou bohaté na jednu z nejzdravějších populací pacifického lososa mimo Aljašku

Praktické informace:

Park je otevřen 24 hodin 365 dní v roce, nicméně některé silnice, tábořiště a další návštěvnická zařízení jsou v zimním období mimo provoz. Některé oblasti parku mohou být dočasně uzavřeny také v případě nouze (záplavy, polomy, lesní požáry).

Návštěvnická centra:

Olympic National Park Visitor Center (3002 Mount Angeles Road, Port Angeles, WA 98362) – otevřeno denně, úřední hodiny v závislosti na sezoně. Informační středisko, výstavy o přírodě a kultuře oblasti, promítání filmů. Dvě přírodní stezky, jedna schůdná s asistencí. Wilderness Information Center (Backcountry Permit Office) – součást návštěvnického centra, informace, plánování vycházek pro návštěvníky divočiny, informace o schůdnosti stezek. Možnost vyřízení povolení k táboření.

Hurricane Ridge Visitor Center – Hurricane Ridge (27 km jižně od Port Angeles) – v létě otevřeno denně, jinak kdykoli po zbytek roku, pokud je otevřena silnice Hurricane Ridge Road. K dispozici návštěvnické informace, expozice o horských oblastech, promítání orientačního filmu. Během letních měsíců v nabídce vycházky s průvodci, o zimních víkendech vycházky na sněžnicích.

Forks NPS/USFS Recreation Information Center(551 S Forks Avenue – Highway 101); v létě otevřeno denně 9:00 – 16:00, na jaře a na podzim od pátku do neděle, v zimě zavřeno. Návštěvnické informace, expozice, vydávání povolenek.

Hoh Rain Forest Visitor Center – Hoh Rain Forest (cca 50 km jižně od města Forks u dálnice Highway 101) – v létě otevřeno denně, po zbytek roku pátek – neděle. Expozice o dešťových lesích, přírodní stezky, vydávání povolenek k táboření v divočině.

Kempy:

Park Olympic má 16 oficiálních tábořišť, provozovaných správou parku (celkem zhruba 910 míst). Tábořiště pro obytné vozy a přívěsy se nacházejí v Sol Duc Hot Springs Resort a Log Cabin Resort na jezeře Lake Crescent.

Co si nenechat ujít:

Hurricane Ridge – 17 mil jižně od Port Angeles se nachází nejsnáze přístupná horská část parku. Zpevněná silnice – Hurricane Ridge Road – je otevřena stále od poloviny května do poloviny podzimu. Během zimy, tzv. „sněhových měsíců“, bývá silnice průjezdná, pokud počasí dovoluje, denně od 9:00 hodin do soumraku. K dispozici je návštěvnické centrum, přírodní stezky, občerstvení a obchod se suvenýry, programy pod vedením rangerů aj. Tábořit lze na Heart O‘ the Hills.

Deer Park – k místu dojedeme po klikaté, 18 mil dlouhé štěrkové silnici. Nabízí úchvatné horské scenérie, tábořiště pro malé stany, vycházkové stezky. Stanice rangerů je obsazena nepravidelně během léta a podzimu. Posledních devět mil je tato silnice velmi klikatá a úzká, nehodí se pro obytné vozy či přívěsy. Od pozdního podzimu do tání na konci jara je silnice od vstupu do parku uzavřena.

Důležité údaje:

Nejvyšší bod: Mount Olympus (2 428 m)

Podnebí: Všeobecně má poloostrov mírné přímořské klima s příjemnými léty a mírnými, vlhkými zimami. Díky silnému vlivu hor a moře se v parku vyskytuje široké spektrum klimatických podmínek. V údolích, směřujících k západu, spadnou ročně téměř čtyři metry dešťových srážek, což udržuje při životě dešťový les.

Východní strana pohoří leží v dešťovém „stínu“ (s pouhými cca 60 centimetry dešťových srážek ročně), a tak je zde prostředí mnohem sušší. Jako vše ostatní zde, i počasí je extrémně proměnlivé, liší se podle ročního období a místo od místa.

Návštěvníci by proto měli přicházet připraveni – co se týká počasí – téměř na vše. Letní měsíce mají tendenci být jasné a teplé, s denními teplotami mezi 18 a 24° C. Srpen a září jsou nejsušší měsíce. Zatímco zimy v nižších nadmořských výškách jsou mírné (teploty se pohybují od  1 do +5° C), výše v horách může napadnout značné množství sněhu – běžné jsou až tři metry. Během tohoto období se proto mohou velmi rychle měnit také lavinové podmínky.