Villandry

- Chateau de Villandry je poslední z velkých hradů a zámků postavených v období renesance v údolí Loiry. Jednoduchá elegance architektury v kombinaci s kouzlem svých nádherných zahrad činí z tohoto místa jeden z klenotů světového kulturního dědictví.

Jeho stavitelem byl Jean le Breton, který byl ministrem financí krále Františka I. Za účelem výstavby zámku Villandry, Le Breton zboural starý hrad z 12. století, ze kterého zachoval pouze starou věž, kterou můžeme vidět za hlavním nádvořím. Villandry zůstaly v rodině le Bretona až do roku 1754 a pak se staly vlastnictvím markýze de Castellane, králova velvyslance, který pocházel z velmi známé aristokratické rodiny z Provence. De Castellane nechal přistavit hospodářské budovy v klasicistním stylu, které jsou k vidění po obou stranách hlavního nádvoří. Předělal také interiéry zámku, aby lépe vyhovovaly dobovým nárokům na komfort. Tehdejší požadavky jsou mnohem bližší těm, které máme my dnes, než těm, které byly požadovány v období renesance.

V roce 1906 zámek zakoupil Dr Joachim Carvallo (narozen ve Španělsku v roce 1869). Dr Joachim Carvallo je pradědečkem současných vlastníků. Vzdal se úspěšné vědecké kariéry s profesorem Charlesem Richetem, držitelem Nobelovy ceny z roku 1913, aby se naprosto oddal zámku Villandry. A tím vlastně zachránil zámek, který už byl skoro na spadnutí a vytvořil zahrady tak, jak je známe do dnešního dne. Zachoval naprostou rovnováhu s renesančním stylem zámku. V roce 1924 Joachim Carvallo také založil "Demeure Histotorique", což byla první asociace lidí, kteří vlastní zámky historické hodnoty. Byl průkopníkem v otvírání a zpřístupňování historických budov veřejnosti.

A právě s vnučkou - paní Margaritou de Carvallo jsme prožili nezapomenutelnou historku.

V roce 1991, kdy jsme byli na zámku vůbec poprvé - jsme chtěli v pokladně slevu vstupného pro skupinu. Pokladní nám řekla, že slevy jsou pro skupiny 25 osob a že když je nás 40, tak že 25 osob dostane slevu a 15 osob ne. To nás samozřejmě velmi rozčílilo (zvláště pokud si uvědomíte, že v roce 1991 vstupné do zámku dělalo cca 3 denní průměrnou mzdu v tehdejší ČSFR). Naštěstí se nás zastala paní exotického vzezření, která pokladní vyloženě sepsula. Měla černé triko a rudými máky posetou sukni. Snědá pleť a ohnivě černé vlasy. Naše francouzština tehdy nebyla na tak veliké úrovni, abychom si vydobili slevu sami a tak nám bojovnost této paní přišla vhod. Nicméně nás překvapilo, když s námi šla dovnitř do zámku. Otevřela nějaké dveře a zeptala se - jak se Vám líbí tato místnost ? Byla taková normální - prostě nic, co by nám vyrazilo dech. A ona na to - je hrozná, tu zařizoval manžel. On totiž vůbec nemá vkus. Poté sáhla pro klíč a otevřela další místnost - ta už byla nádherná. A paní pokračovala - jak se Vám líbí tahle ? No byli jsme unešeni a samozřejmě jsme nešetřili obdivem. A ona na to  - nu tu jsem zařizovala já. A teprve  tehdy jsme pochopili, že dáma, která se nás zastala je současnou majitelkou zámku a představila se nám jako paní Margarita de Carvallo. Ten den jsme prochodili zámek od sklepa až na půdu a z původních plánovaných 70 minut na prohlídku zámku a zahrad nakonec bylo minut 200. Ale nikomu to nevadilo. Dozvěděli jsme se, že aby finančně utáhli náročnou údržbu zahrad, prodávají veškerou ekologicky vypěstovanou zeleninu a bylinky na trhu, kde ji místní od nich přednostně kupují - protože věichni místní vědí, jak je údržba zámku náročná a také, kolik lidí má díky zámku dobrou práci nejen v zámku samotném ale i při ubytovávání turistů v celém okolí, kteří by sem jinak nepřijeli.

Když Joachim Carvallo znovu oživil zámek, začal studovat, jak asi vypadaly ve středověku zahrady u zámku. Zjistil, že mniši tehdy rádi vysazovali ve svých klášterech zeleninu. Aby zeleninová zahrada nebyla příliš "smutná", přidali do ní růžové keře. Z Itálie sem pak dorazily horké architektonické novinky, takže se zahrada dočkala zlepšení. Vznikly zde fontány, altánky a květinové záhony. Vedle sebe tak rostly růže i cibule. Tento způsob zaznamenávali v různých dokumentech, díky nimž pak mohl Carvallo celý chátrající areál věrně obnovit. Dále pak zjistil, že francouzští zahradníci z 16. století spojily všechny možné prvky (styl francouzských mnichů a italskou inspiraci) a vytvořili zahradu, kde pro potřebu pěstovali růže, ale i zeleninu nově přicházející z Ameriky, kterou nazvali "dekorační" zeleninou. Toto zahradničení, které vlastně už hraničilo s uměním, se dochovalo v různých listech a i ty se staly zdroji inspirace pro novou zahradu Joachima Carvallo ve Villandrech. 

A tak jsou dnes zahrady zámku Villandry přesně takové, jak se právě na šlechtické sídlo sluší. Precizní geometrické tvary, všechno na milimetry sestřiženo. Něčím se ale liší. Místo tulipánů, růží nebo magnólií rostou na úhledně upravených záhonech fazole, květák nebo hlávkové zelí.

Naleznete zde Zeleninovou zahradu - ta se nachází mezi zámkem a městem. Skládá se z devíti čtverců stejné velikosti, ale geometrické motivy, které je vyplňují, jsou různé. Tyto čtverce jsou osázeny zeleninou s ohledem na její barvy tak, aby vypadaly jako mnohobarevné šachovnice. (červená řepa, zelí, mrkev..)  Při pohledu z dálky vůbec nepostřehnete, že ty krásné okrasné keře jsou ve skutečnosti rajská jablíčka, ty veliké květy že jsou ve skutečnosti hlávky květáku a ta nádherná světlá zeleň - že je zelí. Každý rok je zahrada dvakrát osázena, jednou na jaře (od března až do června), druhé letní osázení vydrží od června až do listopadu. Každý rok je zde nasázeno na 40 zeleninových druhů. Brambory zde ale nenajdeme. Rozmístění zeleniny se při každém sázení mění, takže zahrada je neustále originální. Stále se dbá na soulad barev a tvarů v zahradě. Zavlažování je zajištěno automatickým závlahovým systémem zabudovaným v zemi.

Bylinná zahrada

V této zahradě se nachází desítky různých bylinek používaných v kuchyni anebo v léčitelství. Pěstují se zde i čistě pro aromatické účely. Tyto užitkové rostlinky byly považovány v tehdejších rodinách za důležité.

Labyrint

Labyrint ve Villandry je utvořen z habrového porostu. Vznikl podle renesančních plánů. Představoval ideální místo pro odpočinek a hry dětí. 

Hudební zahrada

Záhony symbolizují lyry a harfy.

Vodní zahrada

Zahrada je v klasicistním stylu, soustředěna kolem jezera ve tvaru zrcadla Ludvíka XV., lemuje ji zelená alej. Ideální místo pro odpočinek a meditaci.

Malý pavilonek

Malý pavilonek se nazývá také Audience, je celý z kamene a v roce 2004 byl celý renovován. Zde dával audience markýz de Castellane. 

Zahrada lásky

Něžná láska nebo milující láska je představena srdci oddělenými plameny lásky v rozích. Uprostřed jsou škrabošky. Škrabošky se nosily na plesech a dovolovaly všechny možné druhy konverzace, od té nejvážnější až po nejfrivolnější.

Vášnivá láska je také symbolizována srdci, ale tentokrát jsou vášní zlomená. Rozlomená srdce vytvářejí bludiště, které také představuje tanec.

Nestálá láska. Čtyři vějíře v rozích symbolizují přelétavé a vrtošivé pocity. Rohy přelétavích milenců jsou mezi vějíři a milostné dopisy, které nevěrná dáma posílá milenci jsou v centru. Dominantní barvou tohoto čtverce je žlutá, která symbolizuje žárlivost a nevěru.

Tragická láska. Její design představuje ostří dýky a meče používané během duelů  mezi dvěma nápadníky o slečnu a symbolizují  jejich vzájemnou rivalitu. V létě jsou květiny červené, to aby představovaly krev prolitou během těchto bojů.