Simon Tourist

Nabízíme Vám kvalitní zájezdy už 33 let

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace

Skotsko

Podkategorie:

Hledání

     

Seznam zájezdů

Zobrazen 1. – 2. z 2 zájezdů

Doporučujeme

 

Bannockburn

Bitva u Bannockburnu (23. června 1314) byla bitva, která definitivně ukončila snažení anglického krále Eduarda II. o ovládnutí Skotska a učinila Roberta Bruceho nezávislým skotským králem.

Na konci 13. století se Angličanům podařilo obsadit skoro celé Skotsko vojenskou silou, protože podporovali nárok Jana Balliola na skotský trůn. Odpor skotského lidu proti anglické nadvládě byl téměř všeobecný a nejvíce se projevil v osobě rytíře Williama Wallace, jenž byl nakonec zajat Angličany a popraven r. 1305.

Anglický král Eduard I., který zemřel r. 1307, se nazval v epitafu, který si sám složil, „bijcem Skotů“. Jeho stejnojmenný syn, který po něm nastoupil na trůn jako Eduard II., však neměl jeho válečnické nadání ani ráznost, ale přesto byl přinucen vytáhnout na pomoc hradu Stirling, obleženému skotskými vojsky pod velením Roberta Bruceho, který se o rok dříve prohlásil skotským králem.

Robert Bruce politicky podporovaný Francií oblehl významný královský hrad Stirling a vymohl si na jeho správci (sir Philip Mowbray) příslib kapitulace, nepřijde-li pomoc od anglického krále Eduarda II. do konce června (tehdy běžný postup). Toto řešení Bruceovi zřejmě velice vyhovovalo, neboť tak poskytl Eduardovi dostatek času, aby přišel hradu na pomoc. Eduard proto musel již kvůli osobní prestiži hradu pomoci a nemohl se tak vyhnout bitvě, kterou se Bruce snažil vyprovokovat. Anglický král tedy vytáhl s velikou armádou hradu na pomoc a jižně od něj se střetl se skotským vojskem.

Bitvu rozhodly nepochybně osobnosti velitelů a jejich vliv na vojsko. Proti Robertu Bruceovi a jeho promyšlené a precizní strategii a taktice a nadšeným a disciplinovaným mužům se nevýrazný Eduard II. projevil jako zcela neschopný válečník a slabý vůdce a anglická armáda jako zcela nezvladatelná banda. Eduard nedokázal zkrotit své rytíře a přinutit je k disciplinovanému jednání, dovolil Bruceovi, aby si zvolil místo i způsob boje tak, jak mu to nejvíc vyhovovalo, a nakonec své snažení korunoval tím, že si nechal zmasakrovat lučištníky – jedinou jednotku svého vojska, která mohla daný terén považovat za vhodný k boji.

Skotové bojující v sevřených útvarech zvaných schiltrony, ač početně značně slabší, tak dosáhli plného vítězství. Ztráty Angličanů se odhadují na 10 000 mužů, z nichž se značná část utopila v bažinách při útěku z bojiště. Král se nejdříve pokoušel ukrýt v hradu Stirling, ale správce hradu jej upozornil, že jelikož bylo královské vojsko poraženo, bude muset hrad v souladu s dohodou vydat Skotům a nevpustil jej dovnitř. Král poté uprchl nejprve do Dunbaru a pak se vydal nejkratší cestou zpět do Londýna.

Drtivá porážka, kterou Angličané v bitvě utrpěli, neznamenala jen ztrátu hradu Stirling. Veškeré anglické snahy o ovládnutí Skotska přišly vniveč; Robert Bruce získal pozici, jakou žádný další skotský vůdce nemohl zpochybnit, a stal se plně nezávislým skotským králem. Jako Robert I. Skotský vládl až do roku 1329 a rok před smrtí se dočkal i právního potvrzení nezávislosti své země.

    

 

Ben Nevis

Ben Nevis (1344 m) je nejvyšší hora Spojeného království. Nachází se v západní části pohoří Grampiany ve Skotsku, 10 km jihovýchodně od města Fort William. Se svou nadmořskou výškou 1344 m (4409 stop) byl v roce 1847 uznán jako nejvyšší bod Velké Británie a patří mezi tzv. Munros, což jsou skotské hory vyšší než 3000 stop.

Mezi turisty a horolezci je známý jako „Ben“ a ročně přiláká asi 100000 návštěvníků, z nichž asi tři čtvrtiny použije k výstupu zrekonstruovanou koňskou stezku z roku 1883 z údolí Glen Nevis na jižní straně hory. Ta původně sloužila jako dopravní cesta pro materiál sloužící ke stavbě observatoře na vrcholu Ben Nevisu. Horolezce nejvíce láká 700 metrů vysoká stěna na severní straně, která patří mezi nejvyšší a nejprudší skalní stěny ve Spojeném království.

Z geologického hlediska je Ben Nevis tvořen vyvřelou žulou s příměsí krystalických břidlic. Pojmenování hory pochází ze skotské gaelštiny a jeho překlad má více variant, např. nebeská hora nebo zlomyslná hora. Na vrcholové plošině dnes najdeme pouze zbytky původní hvězdárny a válečný pomník. Za jasného počasí ovšem návštěvníky více naláká výhled na okolní krajinu.

Jít po trase je vcelku lehké, přestože je sem tam proložena strmými úseky a stoupá od hladiny moře až do výšky přes 1300 m. Vrchol hory Ben Nevis je plochý a vešla by se na něj téměř dvě fotbalová hřiště. Na vrcholu bývá obvykle sníh, dokonce i v letních měsících.

  

  

 

Dryburgh Abbey

Opatství Dryburg Abbey, v blízkosti městečka Dryburgh, leží na břehu řeky Tweed. Opatství bylo založeno v roce 1150 dne 10. listopadu (na svatého Martina). Příchod kanovníků spolu s jejich prvním opatem Rogerem se konal 13. prosince 1152. Opatství se nachází v blízkosti hranic s Anglií a tak bylo několikrát vypáleno anglickými vojsky. Je zde pochována Charlotte Scottová (Scottova žena), Walter Scott, Walter Scott mladší (jejich syn) a John Gibson Lockhart (Scottův zeť).